Jdi na obsah Jdi na menu

Historie ostrostřelců

11. 4. 2013

detaij.jpg

Historie sboru uniformovaných ostrostřelců měšťanských v Kroměříži

     Již ve 13. století s nově vznikajícími městy a zároveň růstem jejich bohatství nastal problém s ochranou majetku i obyvatel. Jelikož ve většině měst nebyla trvale umístěna vojenská posádka, byly měšťané nuceni postarat se o obranu sami. Na základě cechovního zřízení se utvořila střelecká společenstva, bratrstva (Schützen Brüderschaften), jejichž hlavním cílem byla obrana obyvatelstva. Dozor nad těmito společenstvy měla městská rada. Ve 14. a 15. století byla role měšťanských bratrstev, střelců spjata především s rozvojem cechů, stále také ve spojení s církevním životem a podřízená církevním předpisů. Členové střeleckých bratrstev se účastnili všech církevních slavností, měli přesně stanovené povinnosti, své ochranné patrony, znaky, prapory, oltáře, mešní nádobí, bohoslužby a jiné.

     Přesný datum vzniku střeleckého sboru v Kroměříži neznáme, je ale dost pravděpodobné, že biskup Lichtenštejn měl zájem na tom vytvořit podle vzoru moravských královských měst sbor ozbrojených a ve střelbě vycvičených občanů.  Úkolem tohoto sboru mělo být nejen udržování pořádku v době ohrožení města, ale také vykonávání jakési osobní gardy při církevních oslavách například stráž u Božího hrobu. Některé nepotvrzené prameny uvádí jako rok vzniku letopočet 1643, kdy se Kroměřížští měšťané spolu s řemeslníky aktivně zúčastnili obrany města. Jako další letopočet je uváděn rok 1664, kdy hrozilo městu turecké nebezpečí a biskup proto povolal kroměřížské měšťany do zbraně. Z petice odeslané 15. srpna 1898 císaři Františku Josefu I. ve věci schválení nových stanov Uniformovaného střeleckého sboru v Kroměříži se dovídáme, následující:

     Původ střeleckého sboru se datuje od olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburgu z let 1247 – 1281, který dal město obehnati příkopy a valy a měšťany přidržel ke službě ve zbrani za což dal městu lénem vsi Těšňovice a Bařice. Od té doby až po obnovení sboru v roce 1664 biskupem Karlem z Lichtenštejna bralo ozbrojené měšťanstvo účast v mnoha bojích v obraně města, jakož i za tažení proti pohanským Prusům roku 1255 ve vojsku Přemysla Otakara II., pak roku 1389, v němž byly městské hradby zesíleny, za husitských válek roku 1432 za biskupa Jana Železného v bitvě u Kroměříže a téhož roku za v pádu vůdce husitů Smila z Moravan. V červnu roku 1596 bylo měšťanstvo povoláno do zbraně, aby bránilo vstupu 10batalionů italských oddílů.

     Za nejstarší dochovaný písemný dokument střeleckého sboru v Kroměříži je považován opis střeleckého řádu o 32 bodech, potvrzený a schválený 24. dubna 1674 purkmistrem a radou biskupského rezidenčního města Kroměříže. Z tohoto řádu se dovídáme o povinnostech střelců, kteří se museli zúčastnit každoročně konané mše v týdnu sv. Karla Boromejského s hořící svící, jež si každý střelec pořídil na vlastní náklady.  Dne 30. dubna 1675 byl střelecký řád doplněn nově vydaným privilegiem olomouckého biskupa Karla II. Lichtenštejna. V roce 1704 byli kroměřížští střelci součástí zemského kontingentu, postaveného a shromážděného v Kroměříži na výzvu císaře Leopolda I. proti povstaleckým Uhrám. V roce 1748 město přivítalo císařovnu Marii Terezii s manželem a členové střeleckého sboru byli také přítomni. Kroměřížskému měšťanskému střeleckému sboru potvrdil stanovy 11. července 1778 také olomoucký arcibiskup Colloredo – Waldsee, který střelecké akce obohatil o osmidenní střelbu o Bartolomějském týdnu.

     V letech 1848 – 1849 tvořili kroměřížští ostrostřelci první ze čtyř kompanií místní národní gardy. Další činnost střeleckého sboru byla ministerstvem vnitra povolena v roce 1853 díky loajálnímu chování sboru k monarchii a dynastii v době revoluce v roce 1848. Po rozpuštění národních gard byla činnost většiny střeleckých sborů, společností a spolků obnovena císařským patentem z 22.8.1851. Členové kroměřížského střeleckého sboru se v roce 1852 obrátili na ministerstvo vnitra ve Vídni se žádostí o obnovení činnosti. Odpověď přišla v roce 1853 s tím, že se povoluje, aby tento střelecký sbor mohl i nadále existovat ve způsobu jak existoval bezprostředně před svou suspenzací.

     V letech 1849-1850 existovaly v Kroměříži dvě střelecké korporace. Po rozdělení se z uniformovaného Měšťanského střeleckého sboru vyčlenila neuniformovaná Měšťanská ostrostřelecká společnost. Za skutečné členy sboru mohli být přijati jen na cti zachovalí rakouští státní občané, měšťané a živnostníci usedlí v Kroměříži, platící daně nebo jejich synové a obecní i arcibiskupští úředníci. Hlavními akcemi sboru byly samozřejmě střelby, věnečková trvající 28 dní, královská 8 dní, císařská 7 dní a bartolomějská 3 dny.

     V roce 1864 oslavil sbor 200 let svého trvání, při té příležitosti vydal purkmistr města Kroměříže advokát B. Deml spisek ,,Zur Freier des 200 Jährigen Bestandes des Schützen-Corps in Kremsier“. Podle něho byl sbor založen v roce 1664, což byl ale chybný letopočet. Slavnost se konala 24-26. července za účasti obou střeleckých korporací. Uniformovaný sbor měl 84 členů a velitele starostu města Wolfganga Lasnauského. Neuniformovaná střelecká společnost měla 44 členů v čele s Josefem Arnoštem Lehmannem.

     V roce 1870 byla ustanovena ze dvou stávajících společností, z měšťanů a uniformovaných ostrostřelců, nová střelecká společnost. V předchozích letech se činnost obou společností stejně prolínala. K rozdělení na  Uniformovaný ozbrojený měšťanský střelecký sbor a Ostrostřeleckou společnost v Kroměříži došlo opět v roce 1886. Uniformovaný sbor se stal pokračovatelem tradice měšťanského ozbrojeného sboru a dále se řídil jeho střeleckým řádem.

     Další velkou událost zažila Kroměříž v roce 1885, kdy přijeli rakouský císař František Josef I. a ruský car Alexandr III. Při této návštěvě vykonávalo všech 46 členů sboru ostrostřelců pořádkovou službu ve městě, za což byli císařem pochváleni a odměněni. V roce 1888 měl sbor 75 členů a skládal se ze 3 důstojníků (Lieutenant), 2 nadmyslivce (Oberjäger), 3 četaře (Zugsführer), 10 podmyslivců (Unterjäger), 10 závodčích (Patrouillenführer) a 47 ostrostřelců (Scharfshützen). Součástí sboru bylo i 26 členů kapely. Ostrostřelci byli úzce spjati s farností, mezi jejich povinnosti patřilo nošení baldachýnu při Božím těle nebo stráž u Božího hrobu. Od osmdesátých let 19. století byla v Kroměříži stejně jako ve všech střeleckých spolcích monarchie, konána každoročně 18. srpna i slavnostní císařská střelba na počest narozenin císaře Františka Josefa I. V roce 1891 se v Kroměříži konala hospodářská a průmyslová výstava, při té příležitosti daroval sboru šikovatel setniny Antonín Sukeník knihu vázanou v kůži. Tato kniha je pro sbor velmi vzácná a dochovala se dodnes. Obsahuje jmenný seznam 152 členů sboru s datem jejich narození a povolání. V roce 1898 se sbor zúčastnil uvítání císaře Františka Josefa I. v Hulíně na nádraží.  

     Sboru uniformovaných ostrostřelců v Kroměříži byly císařem schváleny 12. února 1903 poslední sborové stanovy, podle nich mohli mít na lícní straně praporu rakouského orla a na hrotě praporeční tyče počáteční písmena císařova jména. Na střapci u šavle a na důstojnické šerpě pak moravskou orlici. Protektorem sboru byl olomoucký arcibiskup a čestným velitelem úřadující starosta Kroměříže, pokud přijal nabízenou funkci.

     Poslední velkou slávu ostrostřelci zažili 12.5.1913 při svěcení nového sborového praporu. Akt prováděl olomoucký arcibiskup kardinál Bauer ve stanu na náměstí. Slavnosti se zúčastnili ostrostřelci z Prahy, Brna, Olomouce a Znojma. Po vyhlášení mobilizace 1. srpna 1914 obstarávali ostrostřelci do konce listopadu bezpečnostní službu ve městě, pak byla jejich činnost pozastavena. Po skončení války a vzniku ČSR byly ostrostřelcům zabaveny zbraně, usilovně se snažili rehabilitovat kvůli své prorakouské a prodynastické minulosti. Dosavadní ostrostřelecká společnost s německým velícím jazykem byla do českých rukou převedena 14. března 1921. Vznikla Společnost ostrostřelců v Kroměříži v čele s Vilémem Povondrou.

     Nástupnicí uniformovaného sboru se stala v roce 1922 Městská garda ,, Národní milice“ v Kroměříži a od roku 1926 Ozbrojená jednota města Kroměříže, která počátkem třicátých let nevyvíjela už žádnou činnost. Ve třicátých letech tak upadla činnost Střelecké jednoty v Kroměříži a činnost definitivně skončila na podzim v roce 1936.